ŽIJU JAKO ŠTVANEC Žiju jako štvanec, dny nepočítám. Nemám čas na nic, přitom nudou umírám. Černé závěsy na oknech duše, Život samý prohřešek věčne bitýho psa. Žiju jako štvanec, jsem k smrti unaven, Každým dnem, krok za krokem. Co zítra, co zítra, co zítra bojím se ptát ... Kámoše už nemám, nebrečím o něj. Lidi rád nemám, je mi z nich zle. O budoucnosti nepřemýšlím, cigára vychutnávám. Závody s časem každý den prožívám. Schody do sklepa bez světel jsou, Můj byt tam dole nepřipouští den. Doma pár přátel na mě čeká, Mé bílé myšky, družky nejjemnější. A tak zbaštím jednu k večeři, Při punkový souloži s dívkou, Co si vysnil můj ironovej sen. Ironovej sen, žiju jako štvanec. Ironovej sen ... A tak zbaštím jednu k večeři, Při punkový souloži s dívkou, Co si vysnil můj ironovej sen.
[BACK]